Kapitola 13 - Čekat neočekávané

19. dubna 2015 v 17:42 | Witch |  Fiction - Nadaní II. -HIATUS-
NADANÍ II. Časy minulé jsou chladné noční můry
© Witch

Kapitola: 13. Čekat neočekávané
Přístupnost: od 17ti let
Beta-read: Seiko-chan
Disclaimer: Všechny postavy v tomto příběhu jsou smyšlené
______________________________________________________________________


Když se černá chapadla znásilňující jeho mysl konečně stáhla, jakoukoli úlevu naprosto překonal odporný pocit zneužité a odkopnuté věci. Přesně tak se Kay cítil - jako něčí bezvýznamná loutka bez vlastní vůle. Děsivější či hnusnější zážitek ve svém životě nepamatoval…
Až po hodné chvíli si uvědomil, že se krčí na kolenou na ledové dlažbě a celým tělem mu lomcuje bezmocný třas. A cítil na sobě upřený pohled.
Jedna jeho část chtěla už navždy civět na pokřivené kameny tvořící podlahu místnosti, ale ta druhá, ta, která měla strach o Andreje a byla odhodlaná chlapci pomoct, ho přiměla zvednout hlavu. Pán Pijavic na něj civěl rozšířenýma očima a k jeho překvapení vypadal dost naštvaně.
Přestárlý nemrtvý zaskřípal zuby, což byl zvuk, který přiměl téměř všechny přítomné se přikrčit. Pak vyštěkl nějaký rozkaz a dva upírští strážní okamžitě zmizeli z dvorany.
Kay si až v tu chvíli uvědomil, že nic neslyší a docela ho to vyděsilo. Musel se několikrát pomalu nadechnout, než postřehl tlumené šumění v uších, které postupně zesilovalo. Přiměl se ke klidu a usoudil, že se mu smysl postupně vrátí.
Hlavoun Pijavic nečekaně popadl Kaye za klopy bundy a vytáhl ho na nohy. Znovu se mu podíval do obličeje, jako by tam něco hledal, ale další násilné proniknutí do Kayovy mysli se k jeho úlevě nekonalo. Byl proti psychické síle upíra bezbranný jako mimino.
Když se dvoranou znovu rozlehly kroky vracejících se stráží, které už Kay - díky všem japonským bohům - slyšel téměř jasně, Pán ho odstrčil, až se skoro neudržel na nohou.
V příští vteřině, ještě než se Kay stačil otočit, ho silou setrvačnosti srazila k zemi malá postava. Těžce dopadl na zadek a instinktivně přidržel drobného chlapce, kterého po něm Pán doslova hodil, jakmile ho dva upíři přivedli. Kay zatajil dech, když se k němu obrátily šokované modro černé oči.
"Seber si toho spratka a táhni!" zasyčel Pán tak nerudně, až se dívky kolem jeho trůnu navzájem objaly. "Mám tucet dalších, se kterými nejsou ani z poloviny takové potíže!"
Kaye to prohlášení vyvedlo natolik z konceptu, že se nevzmohl ani na slovo nebo pohyb.
"Luca si najdu," dodal šéf Pijavic vrčivě. "Vypadněte!"
Kay zíral na Andrejův obličej, zatímco jeho mozek pomalu nabíral obrátky, jak se snažil přijít na to, co se právě stalo. Pán v jeho hlavě něco našel. Něco, co ho přimělo změnit názor. Kay měl momentálně ve svých vzpomínkách takový guláš, že si rozhodně netroufal odhadnout, co to bylo. Věděl, že se mu podařilo zablokovat myšlenky na Lilianu, Michaela a Selenu, u jiných detailů doufal, že zůstaly rovněž uchráněny, všechny ostatní se ukázaly tomu maniakovi víc než jasně. Nedalo se přijít na to, co z toho...
"Okamžitě!" rozkazovačný tón se chvěl hrozbou, která mu dala jasně najevo, že zjevně nebyl vhodný čas nad něčím dumat.
Kay se konečně oklepal z náhlého zvratu, a pomohl Andrejovi, který byl ještě otřesenější než on sám, na nohy. Strážní už na ně čekali u východu, ale moc spokojeně se netvářili.
Raději vypadnout dřív, než tomu psychopatickému nemrtvému zase přeskočí...

*
Nevěřil tomu, dokud se neocitli venku.
Čtyři Pijavice, které je doprovázely celou cestu až k východu, Kaye i Andreje dost neurvale vystrčili pod otevřené nebe. Když se za nimi rezavá mříž s definitivní platností zabouchla, zůstali stát a oba čekali ještě dobré dvě minuty, zírajíc na ztichlý vchod do sídla. Každou chvílí očekávali, že se z něj vyřítí upíři, kteří je budou chtít zastavit. Že se to všechno zvrhne v jeden velký špatný vtip. Ale to se nestalo.
Všude kolem byl klid; jen temná voda šplíchala v blízkém kanálu.
Kay se zadíval na malého chlapce po svém boku. Andrej se stále ještě nevzpamatoval z ohromení a on sám se skoro bál uvěřit, že tam je skutečně s ním.
Něco za nimi zašustilo a oba se prudce otočili. Na dlažbu jen metr od nich doskočil Michael, ověšený až po zuby arzenálem, za který by se nemusela stydět ani přepadová jednotka MI5, a s otevřenými ústy na ně zůstal civět.
Na několik vteřin nastalo nechápavé ticho.
"Uniklo mi něco?" otázal se pak černovlasý, v obou rukou odjištěné zbraně, zjevně připraven vtrhnout do sídla v nějakém parodickém pokusu o sebevražednou misi.
"Chápu to asi tak jako ty," zabručel Kay, svírajíc Andrejovu dlaň tak pevně, že to muselo bolet, ale chlapec ani nemukl. Jen zůstal dost překvapeně hledět na Michaela. "Každopádně jsme volní…" dodal šedovlasý upír očividný fakt.
Michael se narovnal a rozhlédl se kolem.
"A co ta protiva?" otázal se následně.
Kay ztuhl. Na Lilianu sice myslel celou dobu, kdy se potýkal s Pijavicemi, ale jakmile našel Andreje, na upírku trochu pozapomněl.
"Nemám tušení…" přiznal pochmurně. "Neviděl jsem ji tam."
Michael si ještě chvíli pohrával s bouchačkami v rukou, než je schoval do jejich pouzder pod bundou.
"Kdes to všechno sebral?" zamračil se Kay, když si pořádně všiml, čím jeho přítel disponuje.
"Vykradl jsem obchod," pokrčil Michael rameny a zašklebil se pod Kayovým pohledem. "No co, musel jsem něco dělat…"
"Limit ještě neuplynul," podotkl Kay.
"Hmm, nudil jsem se," ucedil Michael.
"U všech… Snad jsi Luca nezabil??!" vyjel na něj.
"Vůbec jsem tam nebyl," oznámil mu Michael lehkomyslně. Vůbec si nedělal hlavu z toho, že Kaye neposlechl.
"Měl jsem to vědět…" zabručel si pro sebe Kay. "Pořád stejný."
"Až na ty zuby, co?" reagoval Michael sarkasticky a pak si všiml, že na něj Andrej pořád vytřeštěně civí. Pokřiveně se usmál, když mu došel důvod. "No jo, mladej," dřepl si černovlasý upír na chlapcovu úroveň. "Už jsem taky v klubu," zašklebil se.
Kayovi skoro spadla brada překvapením. Aby si ze své proměny dělal Michael legraci, to už bylo něco… Bylo to dobré znamení, ale nechtěl to zařeknout, takže to raději nijak nekomentoval.
"Vypadáš bledě, prcku," zamumlal pak Michael a vzhlédl ke Kayovi, který ten pohled hned pochopil. V hloubi duše se upřímně děsil toho, co všechno s Andym Luc a pak i Pán prováděli… A nezahojená rána na Andrejově druhé ruce bylo jistě to nejmenší.
"Myslím, že bychom měli zmizet dřív, než si to Jeho Lordstvo rozmyslí," odložil Kay řešení daných otázek na urgentnější dobu.
Nestačil však udělat ani krok, když se mu Andrej zničehonic prudce vyškubl, a zacouval od nich obou tak rychle, že zakopl o vlastní nohy a skoro se skácel k zemi, nebýt toho, že se opřel o zábradlí nad kanálem.
Michael i Kay zůstali překvapeně hledět na malého poloupíra, který zuřivě vrtěl hlavou.
"Andreji?" snažil se zachytit pohled jeho očí Kay, ale chlapec s nimi uhýbal. Přistoupil o krok blíž, ale když viděl, že sebou Andrej prudce trhl na stranu, zastavil se. "Co se děje?"
"Já… Nemůžu…" vyrazil ze sebe chlapec bolestně.
Michael, který do té chvíle ani nevěřil, že kluk vůbec umí mluvit, vykulil oči a Kayovi se při zvuku toho nalomeného chraplavého hlásku sevřelo hrdlo.
"Nemůžu… Jít… S vámi," pokračoval Andy namáhavě.
"Proč bys nemohl?" zeptal se Kay tiše.
"Já… Já…" chlapec jako by se nemohl nadechnout.
Kay byl u něj dřív, než stačil uhnout, dřepl si a položil mu obě ruce na ramena. Andrej ztuhl, když se mu Kay konečně podíval do očí.
"Proč ne?" opakoval otázku.
"Dělal jsem zlé... moc zlé věci," hlesl malý poloupír. "Už ne… už nemůžu být s tebou… nechtěl bys…"
Andrej nedořekl, ale ani nemusel k tomu, aby Kay pochopil. Zesílil sevření na drobných ramenou a znovu vážně promluvil: "Já taky udělal spoustu špatných věcí, pamatuješ?"
Poloupírek mu jen opětoval lesknoucí se pohled.
"A nesnášíš mě snad za to, co jsem udělal?" zeptal se zvolna Kay.
"Ne!" vyhrkl Andrej prudce. "To ne…"
"Tak proč bych neměl mít rád já tebe?"
Andrej se v jeho rukou začal chvět.
"Kayi… Ty nevíš… Nevíš…"
"Nezáleží na tom, co tě Luc přinutil dělat!" přerušil ho jeho někdejší učitel ostře. "Slyšíš!? Nezáleží!"
Kayův hlas se nesl nad zurčící vodou a protínal první ranní mlžný opar, který se drápal od její hladiny. Michael se obezřetně rozhlédl, ale oba břehy kanálu byly naprosto opuštěné.
"Záleží jedině na tom, kdo doopravdy jsi," naléhal Kay už o něco tišeji. "Kdyby tě to netrápilo, teprve tehdy bys měl přemýšlet nad tím, jestli neděláš něco špatně. Rozumíš?"
Andrej se tiše rozplakal. Po bledých tvářích se mu koulela jedna slza za druhou. Michaelovi se sevřelo srdce nad nebohým chlapcovým vzezřením, ale ten nešťastný výraz se postupně uvolňoval, až jím probleskl úplně jiný - plný úlevy a radosti.
"Rozumíš?" opakoval Kay otázku naléhavě.
A Andrej přikývl. Šedovlasý upír ze sebe vyrazil něco mezi úlevným povzdechem a zasmáním. Michael se cítil podobně.
"Ne že teď budeš zase pořád mlčet," pronesl Kay napůl vážně.
Tentokrát Andrejovu tvář rozzářil skutečný úsměv, snad první, co u něj Michael kdy viděl a zavrtěl rázně hlavou. Kay ho popadl a přitiskl chlapce na chvíli k sobě.
Jen Michael, který na příteli dobře viděl, jak ho to Andrejovo sebeobětování dusilo, si uměl představit, jak moc se Kayovi právě ulevilo.
"Nerad tě opakuju, Kayi, ale… Neměli bychom se zdejchnout, než ti šílení nasávači změní názor?" nadhodil taktně.
Kay se narovnal, znovu držíc chlapce za ruku, jen se Andrej tentokrát nevzpouzel.
"Souhlasím…. Pokud se Lil dařilo, tak se objeví. Dokáže se o sebe postarat. Vy dva ne," dodal poněkud unaveně.
***

Minuty se vlekly jako celé hodiny a určitě jich bylo víc než dvacet čtyři, než uplynul celý den a Luc za zdmi mrtvolně tichého domu cítil čas zapadajícího slunce. Tu nekonečnou spoustu volného času nemohly ani zdaleka vyplnit více či méně krvavé představy pomsty, kterou si připravoval pro Nuesugiho i ty jeho dva pucfleky.
Strašlivě je podcenil. Dobře věděli, co dělají, když ho tam nechali se dvěma stříbrnými šipkami v krku a dvěma v zádech. V posledních několika letech tak ceněný kov mu vysílal do těla vlny pálící bolesti, která ho doslova ochromila a umlčela.
Uběhl celý den a půl, aniž by se kolem jeho domu cokoli pohnulo a on ještě pořád nehybně ležel na břiše na studené podlaze, napůl šílený bolestí a bezmocným vztekem. V duchu přísahal Měkkejšovi nejméně milionkrát strašlivou pomstu. Přísahal si, že se z toho dostane a každou tu zasranou minutu mu vrátí dvojnásob. Ne čtyřnásobně. Nuesugi bude ještě zatraceně litovat, že ho nechal naživu. Ale co jiného se od něj dalo čekat. Byl změkčilý až běda.
Jen doufal, že se ke svojí pomstě vůbec dostane. Jestli se totiž ti naivkové opravdu vydali do sídla, bylo téměř stoprocentní, že si to všichni pěkně odserou a na Luca zbydou tak maximálně nějaké končetiny. Nebo možná hlava, do té by mohl alespoň kopat. Jo, to by ušlo…
Stříbro ho pomalu a jistě zabíjelo, upír ještě nebyl natolik mimo, aby si to neuvědomoval. Vydrží tak ještě den dva, než upadne do deliria, ze kterého už se nevzpamatuje, i kdyby ho hodili do krvavé lázně.
Nesčetněkrát se pokoušel pohnout a dostat se k mobilnímu telefonu, který se válel pod pohovkou, ale jedinou změnou bylo, že se šipky v jeho krku posunuly a skoro mu přitom vylezly oči z důlků.
Ve chvíli, když už v duchu vyl zoufalstvím a plánoval, že až se z tohohle pekla dostane, bude toho bastarda chodit strašit jako duch tak dlouho, dokud mu nevypadnou všechny ty jeho šedivé vlásky, si uvědomil, že už není sám.
Lucovy smysly byly tou dobou už úplně otupené, přes zalepené oči nic neviděl, tělo jako by mu ani nepatřilo a jeho instinkty byly stříbrem tak potlačeny, že by nevycítil ani krysu, co by mu chodila po zádech, ale zaslechl lehké kroky více nohou, a pak šoupání nábytku, které mu znělo nepřirozeně hlasitě.
Někdo ho nečekaně popadl a zvedl. Vlna nevolnosti a nové bolesti ho téměř přinutila skučet nahlas, ale podvědomě tušil, že není úplně nejvhodnější chvíle na to, aby se převedl jako slaboch.
A jeho tušení se potvrdilo, jakmile mu někdo dost neurvale vyškubl šipky z krku a jeho vidění se konečně projasnilo tak, že dokázal rozeznat tváře upírů, kteří ho přišli tak nečekaně navštívit.
Luc zkoprněl. Přes všechnu tu bolest, která ho hrozila stočit do klubíčka jako kotě, nedokázal by se pohnout, ani kdyby chtěl.
Co si pamatoval, tak se nikdy nestalo, aby Pán vytáhl paty z jejich podzemního sídla. Veškeré jídlo a další ´zábavu´, stejně jako novinky z lidského světa, si nechal dovést, případně donést až pod svůj vznešený nos. A teď byl tady, seděl na jeho zakrvácené pohovce, ruce založené na hrudi a jeho pohled se Lucovi propaloval až do žaludku.
"Lucu… Neschopnost jsem zrovna od tebe neočekával."
Luc se pokusil promluvit a říct něco na svou obranu, ale v krku mu bublala krev, jejíž tok se pomalu probouzel po té téměř osudné dávce stříbrného jedu, tak jen bezmocně zachrčel.
"Nemusíš se namáhat. Vím dost," oznámil mu Pán Pijavic.
Měl s sebou čtyři nohsledy; dva postávali za pohovkou a dva pomohli Lucovi do židle, jelikož stále ještě nebyl schopen ovládat své končetiny.
Upír se snažil na svého stvořitele pořádně zaostřit a už se mu to i dařilo. Úporná pálící bolest zmizela a místo ní nastupoval hlad. Přes vnitřní vrčení, které mu znovu zaslepovalo smysly, nejprve skoro nepostřehl význam dalších slov.
"Necháš je být," zavrčel jeho Pán. "Toho spratka a Nuesugiho."
Lucovy oční bulvy se skoro vyvalily ven z vyschlých důlků, jak se snažil promluvit.
"Co… že… Pro…č…"
Prastarý nemrtvý hodnou dobu pozoroval svého potomka bezmocně lapajícího po dechu, který nepotřeboval, než znovu promluvil.
"Je to rozkaz!" ucedil pak. "Je mi jedno, jaké nevyřízené účty s nimi máš. Nebudeš je pronásledovat."
Luc se raději přestal snažit o vyslovení čehokoliv a jen na svého stvořitele civěl. Připadalo mu, že v tom baráku s šipkami v krku chcípnul a znovuzrodil se v nějaké zasrané alternativní realitě. Až tak uhozené mu připadalo, co jeho Pán říkal.
"V tom klukovi, cos ho přivedl, je něco… zvláštního," pronesl upír zvolna, jako by uznal za vhodné Lucovi své rozhodnutí alespoň trochu osvětlit. "A Nuesugi je ztělesnění potíží, které nepotřebujeme."
Tak proč se ho rovnou nezbavit? pomyslel si nasupeně Luc.
"Ne," řekl Pán, který si přečetl jeho myšlenky. "Alespoň ne teď. Ještě by se mohl hodit.."
To Luca zarazilo. Znělo to, jako by jeho Pán měl s oběma upíry ještě nějaké plány…
"Chci, aby se cítili bezpečně… Ať si dělají, co chtějí. Ještě jsem s nimi neskončil, ale půjdeš po nich, až já řeknu. Rozumíš?"
Luc nasupeně opětoval pohled svého stvořitele.
"Tak rozumíš, Lucu?"
Neochotně, ale přikývl.
Pán vstal a luskl prsty. V místnosti se objevili další dva upíři a vedli mezi sebou nějakou drobnou…. hostinu, změnil Lucův hlad původní myšlenku.
Byla to blondýnka ne starší než patnáct let, hubená, ale živá a vyděšená; krev jí prudce bušila v žilách. Hlad v Lucovi znovu hluboce zavrčel.
"Tohle ti přenechal tvůj žáček. Ani se jí nedotkl…" konstatoval Pán spíš pro sebe. "Předpokládám, že nepohrdneš. Užij si to. A přijď, až se sebereš."

***

Liliana se objevila ani ne za dva dny. Přesněji řečeno vpadla do zacloněné místnosti v suterénu opuštěné farmy, vyškubla Michaelovi z ruky lahev sotva otevřeného piva a zhluboka si lokla.
Andrej a Kay zvedli hlavy od stolu, na kterém měli rozložené fungl nové učebnice, zatímco černovlasý upír zavraždil upírku očima.
"Ten chlap není vampýr ale egoistická sadistická čubka s nechutnými sklony k přehánění!" doslova ze sebe vyplivla Liliana, jakmile pivo dorazila a zhroutila se na rozvrzanou pohovku vedle Michaela, a vrazila mu prázdnou flašku zpět do ruky. "Za tohle mi dlužíte."
"Nejsem si vědom toho, že bys nám jakkoli pomohla odtamtud Andreje dostat!" vyjel po ní nasupený Michael a povzneseně se zvedl, aby si přinesl ze sklepa další pivo.
"Taky ses zrovna nepřetrhl!" prskla za ním jízlivě.
"Rád tě vidím v jednom kuse, Lil," vložil se do toho Kay vstřícně.
"Já sama sebe taky," reagovala nečekaně zmoženě. "Jeho Lordstvo je rozmarný jak stará šlapka, jinak bych tam nejspíš ztvrdla pěkně dlouho."
"To je sakra škoda, že to byly jen dva dny," ozvalo se od dveří, když se vrátil Michael.
"Taky bych tě samou láskou sežrala, Míšánku, ale nějak nemám chuť," zašklebila se na něj.
"Jak to, že tě nechal jít?" zajímal se Kay, zatímco Andrej jejich rozhovor sledoval jen napůl, jak těkal očima po stránce před sebou.
"Omrzela jsem ho," pokrčila rameny, ale bylo vidět, že se jí o podrobnostech moc nechce mluvit. "Vůbec ho nenapadlo spojovat mě s vámi."
"To rád slyším," zahučel Kay.
"Já taky a z více důvodů," přidal se Michael a uvelebil se znovu na své místo.
"Nečekaně milý," vycenila na něj zuby Lil.
"Očekávatelně protivná," oplatil jí Michael.
"Jste jak manželé po deseti letech," oznámil jim oběma Kay. Sežehly ho dva narudlé záblesky, ale on si z toho pranic nedělal. "Chceš ještě pokračovat, Andreji?"
Chlapec k němu těkavě zvedl hlavu a přestal okusovat vrchol tužky.
Andrej zatím vůbec nechtěl mluvit o tom, co se s ním za tu dobu dělo, a Kay to z něj nehodlal páčit. Takže se snažil odvést jeho myšlenky jiným směrem, a začali znovu tam, kde byli tak hrubě přerušení - vrhli se na jeho soukromou výuku. Ne vždycky to fungovalo…
"Hmm, ne, raději ne," odpověděl si Kay sám. "Jdeme ven. Michaele, ty taky."
"Budeš na ta dvě děcka stačit?" povzdechla si Lil. "Mně se nikam nechce."
Michael se na ni ani nepodíval a vychutnával si svoje pivo, zatímco se Kay zvedl.
"Zvládli jsme to ve třech už dvakrát, dneska to zvládneme taky," konstatoval suše. "Klidně se tu dej do pořádku, půjdeme sami."
"Skvělý," natáhla se Liliana do strany, a nohy přehodila přes Michaelova kolena. "Na kdy mám počítat s odletem domů?"
"Doufal jsem, že by sis ráda vychutnala víc z londýnských pamětihodností," sykl Michael a neurvale ze sebe její nohy shodil.
"Hnusné podnebí, nechce se mi tu zůstávat," usoudila upírka, absolutně nedotčena Michaelovým nezájmem. "Takže?"
Kay si přes sebe přehodil bundu a zamyslel se.
"Nejsem si jistý, jestli je tak dobrý nápad hned se vracet…"
"Kvůli mně?" nadhodil Michael tiše.
Jeho pohled se střetl s ocelově šedým.
"I kvůli Andrejovi," reagoval Kay. "Potřebujete víc…"
"Praxe?" doplnil Michael krátkou mezeru.
"To je moc hezký výraz," uchechtla se Lil.
"Je výstižný," uznal Kay. "Nějakou dobu bych tu zůstal. Ale vyhneme se městu, nemusíme je zbytečně provokovat."
"A co Luc? Nebude prudit?" staral se Michael.
Kay se zamračil a Andrej, který už se taky chystal k odchodu, ztuhl uprostřed pohybu.
"Možná," zahučel šedovlasý nerozhodně. "Ale nebude mít podporu Bratrstva. Kdyby bylo nejhůř, stačíme na něj."
"Stejně si pořád myslím, že jsme mu měli ulevit od té jeho ohavné hlavy, když byla možnost," konstatoval Michael.
"Bezbranné nezabíjím…" reagoval suše Kay.
"Ten tvůj kodex cti…" prskl Michael a odložil prázdnou lahev s třísknutím na podlahu. "Ten šmejd zabil Seleninu mámu!"
Liliana zaujatě zamrkala při zvuku Michaelova naštvaného hlasu. Kay hodnou chvíli mlčel, než dopnul bundu a pokynul Andrejovi k odchodu.
"Nezapomněl jsem…" podotkl tiše.
"Co když se objeví zas?" nadhodil Michael temně.
Kay se podíval na Andreje, který se mu postavil po boku, když vážně odpovídal.
"Tak se s ním vypořádáme společně."

***

Dunivé tóny japonského rocku zněly v bezdrátových reproduktorech až překvapivě dobře na to, že je pořídila v bazaru. Těsně po deváté večer Selena na dálkovém ovladači střízlivě přidala tři stupně hlasitosti, ale nikomu z hostů to zjevně nevadilo. Celý prostor už ovládal natolik živý hovor a zábava, samozřejmě také díky množství prodaného alkoholu, že to s klidem přebilo i řádění asijské hudební skupiny.
Selena se spokojeně vrátila k přípravě dalších drinků, které jí s přibývajícím množstvím šly víc a víc od ruky. Musela se sice sakra otáčet, aby stačila obsloužit bar i stoly, ale zatím jí to vůbec nevadilo. Pozdě v noci byla pak natolik unavená, že jen padla do postele a spala beze snů až do úsvitu a za to nějaké pobíhání s plnými tácy stálo.
Cvaknutí otevíraných dveří v tom hluku slyšet nebylo, ale Selena už si vycvičila postřeh natolik, že okamžitě zvedla hlavu, aby zkontrolovala dalšího příchozího.
Darina se nahrnula k pultu jako velká voda a skoro bez dechu.
"Panáka. Velkého," vyrazila ze sebe s vyvalenýma očima.
Selena jen přeletěla pohledem stoly, jestli se jí někdo nedožaduje a bez řečí vytáhla z lednice speciálně odloženou Becherovku.
"Tak co?" mrkla na kamarádku, zatímco nalévala.
Darina se nadechla.
"Mám tě napínat?"
"Ani to nezkoušej."
"Tak si dej se mnou," zazubila se černovláska.
"Říkala jsem ti, že to zvládneš levou zadní," reagovala Sel a vytáhla si panáka i pro sebe.
"Dávali mi podezřele jednoduché otázky..." odfrkla dívka. "Ale stěžovat si nebudu."
"Takže na tvoji úspěšnou maturu," pošoupla Sel panáka ke kamarádce.
Obě dívky do sebe tekutinu hodily na jeden zátah. Darina se s přivřenýma očima svezla na stoličku.
"To je tak hnusně dobré..."
Selena pobaveně potřásla hlavou.
"Hned jsem zpátky..." odkvačila obsloužit dva stoly.
Darina se zvědavě rozhlížela, když se vrátila za pult.
"Máš zase plno," konstatovala.
"Rozneslo se to," pokrčila Sel rameny.
"Stíháš to?"
"Jasně. A dokonce už nejsem v mínusu," ujistila kamarádku.
Černovláska se na ni upřeně zahleděla a pak se nahnula blíž.
"Nějaké potíže? Někteří vypadají celkem v náladě..."
"Nic co bych nezvládla," odvětila Selena a popadla tác se skleničkami.
Nehodlala Darině vykládat, že už dvakrát u ní museli řešit Strážci drobné půtky a vyhodili jednoho otravu. Zatím měla na problémy čuch a dokázala je zavolat s dostatečným předstihem. Ne, že by nebyla ráda, ale její bar skutečně nabral zákazníky až podezřele rychle.
"Pohlídej mi na chvíli bar, musím dozadu pro led."
Darina kývla usrkávajíc ze sklenice koly. Než se Sel vrátila, přibyl u pultu další návštěvník, kterého ale na rozdíl od kamarádky z Jazykovky ten večer nečekala.
"Ahoj, brácha..."
"Nazdar," Samuel moc spokojeně nevypadal.
Darina si ho zaujatě prohlížela, ale nepokoušela se o konverzaci. Představeni si byli už před týdnem, a věděla, že Selenin bratr nebyl moc na hovory.
"Co si dáš?" zeptala se Sel, zatímco se pustila do oplachování sklenic.
"Nic," zavrčel její bratr-mafián.
"Děje se něco?"
"Jestli se něco děje? Tahle místnost je ti málo?"
Selena pozvedla obočí.
"Říkala jsem ti přece, že z toho udělám bar..."
"A to máš billboardy na Karwin Tower, nebo co?"
"Jsem ráda, že vydělávám..." zahučela Sel. "O co ti jde, brácha?"
"Je tu moc lidí. Moc lidí a alkohol znamená problémy."
"Problémy, které se dají řešit."
"Policajti ti tady věčně jezdit nebudou."
Selena pomalu odložila bokem půllitr piva.
"Ty mě špehuješ?" zeptala se pomalu.
"Kontrola policejních hlášení je součástí práce," odvětil strnule.
"Ach tak..."
"Měla ses ozvat."
"Kvůli čemu? Jsem soběstačná, Samueli, jestli sis ještě nevšiml."
"Soběstačná a tvrdohlavá," prskl. "Domluvil jsem ti ochranku," prohlásil pak, jako by jí oznamoval zítřejší počasí.
"Prosím?"
"Budeš tady mít hlídače."
"Nepotřebuju..."
"Potřebuješ. A není to můj nápad," zašklebil se. "Můj šéf na tom trvá."
"Tvůj šéf..." opakovala Sel dutě. "Proč?"
"Nemám tušení. Ale toho týpka jsem vybral já."
"A to mě má uklidnit?"
"Ano. Je tvého věku, prověřený. Nebudeš s ním mít starosti. Všechno je zařízeno."
Selena na bratra hodnou chvíli upřeně civěla.
"A nemáš důvod být naštvaná," ohradil se. "Tobě to pomůže a já se nebudu tolik děsit a každý večer volat."
"Hele, Sel... Já mizím. Stavím se zítra, jo? Pa," Darina jí nechala na pultu bankovku a moudře vyklidila pole.
"Ty to fakt myslíš vážně..." pronesla Selena, jen se za Darinou zacvakly dveře.
"Samozřejmě."
Selenou ještě chvíli lomcovala chuť vylít bratrovi něco na hlavu, než přemohla tuhle svou hrdou část a uvědomila si, že má Samuel pravdu. Dřív nebo později by se podělalo něco, co by sama nezvládla. Takže i když jí byl takový dozor proti srsti, nemohla to nechápat...
Obrátila se, aby vytáhla z lednice pivo a měla při tom možnost se uklidnit.
"A kdo to teda má být?" zeptala se, když položila pivo před bratra.
"Přijde se dneska představit, měl by tu být co nevidět," informoval ji její starostlivý bratříček. "A pokud nebudeš mít nic proti, rovnou dneska i začne."
Selena raději polkla uštěpačnou reakci o včasném upozornění.
"Kolik bude dostávat na hodinu?" zeptala se místo toho.
"O peníze se vůbec nestarej..."
"Tak určitě mi tu nebude dělat strašáka zadarmo."
"Nebude tu jako strašák, ale jako vyhazovač."
"Vyhýbáš se odpovědi na otázku."
"Patří pod mého šéfa stejně jako já, stačí?"
Sel se prudce nadechla.
"No, to rozhodně ne! Mafiána ne!"
"Tišeji prosím tě... Nikomu z vnějšku bych tě nesvěřil. A je lepší, když tu někdo spolehlivý od nás bude. Uklidní to nejen mě."
"Co tímhle zase naznačuješ?"
"Nemůžeme tuhle debatu nechat na jindy?"
"Ty jsi ten, kdo mě postavil před hotovou věc!"
"Ok, uznávám…" zabručel Samuel. "Chtěl jsem ti to ale říct osobně a trochu nestíhám, musím zase hned zpátky..."
Chvíli na něj nehybně civěla, než si zhluboka povzdechla a... mlčela. Považovala to v tu chvíli za nejlepší řešení. Odkráčela zkasírovat jeden stůl.
"Zlobíš se moc?" otázal se bratříček usrkávající pivo docela kajícně, když se vrátila.
"Ne..." zabručela po chvíli. "Ale záleží na tom, koho jsi vybral. Jestli to bude nějaký manekýn bez špetky rozumu, poletí."
"V tom mi můžeš věřit, sestřičko, nenasadil bych ti tu neschopného blbce."
"To doufám," Selena rachotila na sklenicích tak, že si nevšimla nového příchozího.
Zato Samuel ano.
"Výborně, už jsme tě čekali."
Selena zvedla hlavu a zůstala nechápavě hledět na Dana, který si trochu váhavě sedal na židli vedle jejího bratra.
"Sel, tohle je Dan. Dane - moje sestra Selena."
Selena pořád civěla, Dan její pohled opětoval.
"Ujišťuju tě, že můj nápad to nebyl," pronesl modrooký nevinně.
Samuel překvapeně přeletěl pohledem z jednoho na druhého.
"Vy se znáte?"
"Hmm, jo… přitakal Dan. "Více méně od vidění."
"Skvěle, to celou věc usnadňuje," nadchl se Samuel, než se zaměřil na výraz Sel. "Ségra? Jestli je s tím nějaký problém, řekni mi to hned."
Selena stále opětovala pohled bývalého studenta Akademie a viděla v něm výzvu. Ani vypočítavost, zlý úmysl, nebo pohrdání. Jen určitý druh pobavení a očekávaní. Čekal, co z ní vypadne.
Pomalu se otočila a vytáhla další pivo. Z nějakého důvodu se jí z tohohle nevysloveného souboje nechtělo vycházet jako poražené. Vychlazeného lahváče položila před Dana.
"Pokud jsi ho schválil ty, brácha, jak bych mohla mít nějaký problém," ušklíbla se v odpověď, ale na bratra se nedívala.
"Výborně! Takže, Dane, můžeš začít hned?"
"Jasně," pokrčil ten natolik ochotný mládenec rameny.
"Moje číslo máš, kdyby něco, volej," Samuel už se sesunul ze stoličky a nalil do sebe zbytek piva. To Sel zarazilo.
"Tak počkat, ty teď chceš řídit?!"
"Mám odvoz!" mávl na ni a zmizel venku dřív, než stačila otevřít pusu k další otázce.
Nasupeně si vytáhla pivo i pro sebe, i když se rozladěnost snažila zakrýt.
"Takže?" protáhl její nový vyhazovač s úsměškem, který dělal jeho obličej tak nějak…zlým. Ale v dobrém slova smyslu, těžko se to popisovalo.
"Takže?" opakovala po něm lakonicky.
"Chceš, abych nosil nějakou uniformu?"
Selena si nemohla pomoct a pobaveně vyprskla.
"Ne, určitě ne. Uniforem jsme si oba užili, hádám, dost. Raději mi hezky svižně vysvětli, jak ses k téhle práci dostal…"
Sel se pořád cítila dotčená, že Samuel všechno takhle rozhodl za ni, ale Dan byl v tom podle všeho více méně nevinně. A nakonec, alespoň se nemusela v baru cítit tak sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akiko Akiko | 19. dubna 2015 v 18:59 | Reagovat

Jsem nadšená z rychlosti, se kterou tu přibyla nová kapitola, takže tisíceré díky :-)

S řešením té zapeklité situace jsi mě překvapila. Čekala jsem, že tam Michael bude házet nějaké dýmovnice a tak podobně. Každopádně po tomhle teď budu neustále trnout hrůzou a čekat, kdy a co Pán vymyslí. To bude napínavé. Jen chudák Michael, ani neměl příležitost využít ty všechny zbraně :D
Hrozně mě zajímá, čím je Andrej tak zvláštní a co všechno ten upír viděl v Kayově mysli, ale na to si asi počkám.
Michaelovy slovní přestřelky s Lilianou mě vždycky pobaví a Kay to zabil tím, že jsou jako manželé po deseti letech. Chudáci :-D
Co se týče Dana, to nejspíš taky ještě bude stát za to.

Děkuju za pokračování a skvělou nedělní četbu, skvělá kapitola :) Těším se na další!

2 Witch Witch | 20. dubna 2015 v 13:04 | Reagovat

[1]: pro Akiko-chan:

Moje milá Akiko,
Hlavně si na to nezvykej. :D
Tahle kapitolka je takový malý zázrak, chytla mě ta správná nálada a už byla z větší části hotová, takže jsem ji mohla rychle dokončit. Pokud mne to nepostihne opakovaně, bude bohužel následovat obvyklé slimáčí tempo. :/ Ale budu se samozřejmě snažit.;)

Děkuji za reakci i bleskový komentář!

Andrejova záchrana mohla samozřejmě proběhnout mnohem dramatičtěji XD, ovšem myslím, že pro jednou byli všichni zúčastnění velmi rádi, že to proběhlo v rámi možností v klidu (tedy bez šílené přestřelky). I Michael, bouchačky si může ušetřit na příště. :D

Andrej není úplně obvyklý poloupír, ač o sobě nemá moc vysoké mínění, má silný charakter, který se nedá tak snadno zlomit a to Pána zaujalo v prvé řadě. Ovšem k dalším podrobnostem se logicky vyjadřovat nebudu. :) A taky to neznamená, že to teď bude pro Andreje nějak jednoduché...

Chudáci? Kdo jiný by je trochu postavil do latě? :D

A Dan... No, tam by to skutečně mohlo být zajímavé. ;)

Není zač, bylo mi potěšením. :)
A moc děkuju!!

3 lich lich | 21. dubna 2015 v 20:31 | Reagovat

Ahoj.
Nějak jsem si nestihl přečíst poslední kapitolu, než jsi sem přidala další, takže se to pokusím shrnout. Zaprvé, nestíhám, protože jsem měl zkoušky a teď se učím na státnice, takže jsem to nezvládl přečíst včas. ;-)

Jinak obě kapitoly skvělé, jen mě trochu zklamalo, že se ze sídla dostali bez problémů. :-D Nevím proč, ale když jsem četl Andreje, tak se mi vybavil film Divergence. Znáš?
Z Pána jde strach, ale co taky čekal. Ale představuju si ho jako takovou souchotinu, takového seschlého devadesátníka v kondici. :-D  
A čekal jsem trest pro Luca, což taky zklamalo. :-D Jsem zvědavý, proč je nechal jít a na co čeká. No uvidíme.
Liliana se skvělá postava, trochu mi připomíná Ling Woo.

Docela jsem rád, že ses vrátila i k Seleně, i když jen trochu. Ale mám problém. Už si absolutně napamatuju, kdo je Dan.

4 Witch Witch | 22. dubna 2015 v 19:26 | Reagovat

[3]: pro lich:

Ahoj,
jsem ráda, že ses nakonec i přes nedostatek času objevil. ;)
Ostatně si nevybavuju, že bych svým čtenářům někdy dávala limity na přečtení, takže pojem ´včas´ můžeš brát zcela subjektivně. XD

Díky moc za chválu. Pro jednou jsem byla hodná a udělala jim to jednodušší. ;)
´Divergence´ znám z doslechu, je zařazen na (nekonečný) seznam k přečtení.

´Seschlý devadesátník v kondici´. :DDD Kdyby to tak slyšel... :D
Luc... Tak kdybys ho viděl, myslím, že bys stejně jako Pán usoudil, že byl potrestaný víc než dost. Kdyby mu ještě přidal, tak už je po něm....
Lilianě vyřídím, jistě bude potěšena. ;)
Dan... Je to bývalý student Akademie v Karwinu a spolužák Viktora (ten, co neúspěšně absolvoval rychlokurz létání z Karwin Tower). Varoval Selenu, ať se s Viktorem nezaplétá, a že po ní určitě znovu půjde. Jediný na pohled trochu normální týpek z uvedené školy, ale Selenině kamarádce Darině se moc nezamlouval. Znovu ho Sel potkala až po návratu z Prahy, když se vracela z nákupu. Nějaké dodatečné dotazy? ;)

Hodně štěstí u zkoušek i státnic!

5 lich lich | 25. dubna 2015 v 18:28 | Reagovat

Na tebe si udělám chvíli času vždy. ;-)
Děkuji za přání. Třeba mi pomůže s výčitkami, že k tomu ještě chodím do práce. :-D
Díky za info o Danovi. Jiné dodatečné dotazy prozatím nevedu. :-)

6 nowa nowa | Web | 27. dubna 2015 v 7:26 | Reagovat

Ha – nejdřív pořád nic a nic, a nyní koukám dvě kapitoly, skoro najednou.:-D Už jsem měl skoro obavy co je s tebou, není u tebe zvykem, neodpovídat na dotazy.:-?
Takže je ohodnotím najednou.:-) Dobrá práce a hezky napsané. Co asi ta stará pijavice v Kayově mysli objevila, že je nechala jen tak odejít? Seleně jsi přihrála jiného, setkají se ještě vůbec s Michaelem? Musí to být asi náročné připravit si v hlavě celý příběh a pak ho skládat po kapitolách, tak aby nebyl předvídatelný. :-? V tom jsem tě vždy obdivoval. :-) Padlo tady také v komentech něco o knihách. Co nyní čteš, nebo sleduješ? :-D Díky a těším se na pokráčko. :-) Bye

7 Witch Witch | 27. dubna 2015 v 20:16 | Reagovat

[5]: pro lich:

To mne moc těší. ;-)
A nemyslím si, že bys měl mít kvůli něčemu takovému výčitky; spíš je obdivuhodné, že to zvládáš. :)

[6]: pro nowa:

Občas se s psaním zadaří. :)
Díky moc za chválu.
U Nadaných je to se skládáním děje opravdu dost těžké, zvlášť po té dlouhé pauze, ale vynasnažím se dotáhnout ten příběh do nějakého zdárného konce...
Čtení... Poslední dobou na to bohužel nemám tolik času, jak bych chtěla. :/

8 Vovec Vovec | 6. září 2015 v 10:16 | Reagovat

em...začínám mít obavy, co se s drahou autorkou stalo....je vše v pořádku? už je to hodně dlouho a člověk má o tebe strah, nemluvě o tom, jak netrpělivě vyhlížím nějakou zprávu, i kdyby to bylo tvé svatební oznámení :)

9 Witch Witch | 18. září 2015 v 15:21 | Reagovat

[8]: Ahoj Vovec!
Moc děkuji za starost a optání, jsem naživu, i když poněkud zaneprázdněna. D:
A na TUTO neděli chystám malé překvapení. ;) A jsem vážně ráda, že na to ještě někdo vůbec čeká. :D

10 Vovec Vovec | 18. září 2015 v 19:04 | Reagovat

určitě čekám (teď jsem si všimla toho brutálního překlepu u "strah"místo "strach" jů, přřekvápko, těším se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama